Běžecké drily, běžecká abeceda jsou skvělé pro zlepšování vašeho běžeckého stylu. Neučí nás pouze v jaké správné pozici mají být jednotlivé tělesné segmenty ve správný okamžik na správném místě, ale také zlepšují například naší koordinaci, sílu a rychlost.

V tomto článku si rozebereme běžný běžecký dril zakopávání. Pro svou jednoduchost je cvik zakopávání užíván velmi často trenéry všech kategorií. Ale je zakopávání dobrý běžecký dril? Zeptejme se lépe, co tento cvik vlastně naše tělo učí?

Provedení cviku

Když běžec provádí tradiční zakopávání snaží se dotknout patou hýždí. Dochází tím pádem pouze k ohybu v koleni. Chodidlo se při tomto cviku propíná, pata se dotýká pokaždé hýždí a koleno směřuje vždy k zemi. Dochází k takovému pohyb i při běhu? Odpověď je jednoduchá: Ne!.

Negativní vliv tradičního zakopávání na běžeckou techniku

Z hlediska biomechaniky tímto způsobem zakopávání provádíme prodlužování fáze přenosu, což je pro běžce samozřejmě nevýhodné. Při běhu nám jde vždy o to, zkracovat jednotlivé fáze běhu. Z hlediska fyziologického zase zatěžujeme více flexory kyčle a kvadricepsy.

A jak provádět zakopávání správně?

Po fázi doznění odrazu, kdy nám noha opouští zem, při správném provedení dochází k ohýbání nohy současně v koleni a kyčli. Nemělo by docházet k vyvěšování nohy příliš za tělo, ale měla by být tendence dostávat ostré koleno vpřed. V tréninku to lze trénovat cvikem, který se v angličtině nazývá někdy high knee butt kicks v češtině se častěji používá název sprinterské zakopávání. U sprinterského zakopávání se nám pata dostává spíše pod zadek než za něj. Koleno při tomto cvičení směřuje dopředu nikoli dolů k zemi. Prováděním tohoto cvičení trénujete fázi skládání nohy daleko přirozeněji, než tradičním cvikem zakopávání.